Na úvodní stránku

Dnes je neděle
25.08.2019






Bráchovi i mě se výprasky taky líbí

Dominik

19.02.2013

archiv

Přečteno: 5672

Komentářů: 5


Zařazujeme článek, který nám poslal jeden z našich návštěvníků. Náš server navštěvuje už delší dobu a nakonec se odhodlal nám o sobě napsat. Článek je z archivu, protože zde již asi před 2 roky vyšel.


Jsem Dominik, je mi 15 let a jsem z jižních Čech. Mám staršího bráchu Vojtu, kterému je 17 let. Oběma se nám líbý výprasky na zadek, i když jsme to dost dlouho o sobě vzájemně nevěděli. Já sám si to začal uvědomovat asi někdy v deseti letech, i když s emi tak trochu líbily i dřív, ale nějak v té době spíš jenom podvědomě.

 

Není výprask jako výprask. Jsem poměrně dost živý a dřív jsem byl ještě živější, takže jsem dostal nepočítaně výprasky od táty a několikrát mi dala na zadek i mamka. Tyhle výprasky mi ale příjemné nebyly. Od táty byly dost velké, ale ne tak velké, abych po nich brečel, i když jsem se párkrát musel dost přemáhat, abych se nerozbrečel. Ale vydržet to bez slz šlo, protože táta na mě poznal, když jsem měl dost, a vždycky mě v tu chvíli už nechal.

 

Výprasky u nás probíhaly vždycky tak, že jsem na ně šel dobrovolně. Bylo to díky zkušenosti, když jsem se bránil a utíkal, tak jsem dostal víc. Takže asi první dva výprasky jsem probrečel. Při třetím jsem zkusil jít dobrovolně, když táta říkal, že jestli budu utíkat a bránit se, že to bude horší. Táta to ocenil a dal mi míň a tak od té doby jsem už šel dobrovolně pokaždé. Ostatně příkladem mi byl můj starší brácha Vojta, který taky neutíkal a šel vždycky dobrovolně.

 

Občas jsem měl nahu utíkat mamce, ale ta pohrozila, že teda dostanu od táty a tak jsem radši dobrovolně vystrčil zadek, protože jsem věděl, že od táty by to bylo horší. Výprasky od mámy byly citelně menší, ale párkrát jsme od ní taky dostal pořádný vejřez, když jí připadalo, že tak trochu zneužívám toho, že mi dává míň. A to jí připadalo správně.

 

Táta mě i bráchovi dával na zadek nejčastěji řemenem, koženým vojenským. Dostávali jsme od něj vždycyk oblečení, tak jak jsme byli. Pouze jednou na horách, když jsme byli v oteplovačkách, jsme je museli stáhnout, protože přes ně by to nebolelo. Měli jsem pod nima ale ještě tepláky, takže to bylo v pohodě.

 

Mamka používala na výprasky nejčastěji vařečku a to pořádně velkou prádelní. S ní jde dát pořádný výprask, ale i malý výprask, takže jsme nikdy nevěděli, kolik dostaneme. I když podle průšvihu se to odhadnout dalo.

 

Jen výjimečně jsme párkrát dostali na zadek prutem a nebo jednou po Velikonocích dokonce pomlázou. Vojta je klidnější, takže dostával míň často. Dost výprasků jsme ale dostali za společné průšvihy. Nejčastěji za vzájemné šarvátky. Mě bavilo bráchu provokovat. Zejména, když jsem byl se svým kamarádem a spolužákem ze třídy, s kterým sedím v lavici, s Lukášem. Ten také bydlí ve stejném domě, jako my a na stejném patře. A má staršího bráchu Frantu, kterému je 18 let, který kamarádí s Vojtou.

 

Když byl Lukáš u mě a Vojta byl s náma doma v našem společném pokoji, tak jsem začal provokovat. Nějaká záminka se vždycky našla. Ne, že bych bráchu neměl rád, ale bavil jsem se tím. Lukáš se samozřejmě přidal. Někdy jsme Vojtu vyhodili z pokojíku, jindy jsme mu dělali schválnosti a s oblibou, když byl třeba v předklonu, jsem ho plácl přes vystrčený zadek. Buď prstama a nebo třeba učebnicí a někdy i pravítkem. Brácha to někdy ignoroval a nevšímal si nás. V tom případě se přidal i Lukáš a dostal na zadek víc ran. Pak se začal bránit, ale my ho většinou ve dvou přemohli, přidrželi si ho a ještě jsme mu na zadek pár ran přidali. Byl to takový střední výprask, který mohl celkem dobře vydržet. Šlo spíš o ten pocit, že dostal od svého mladšího bráchy a jeho kamaráda na zadek. A nás to docela bavilo ho přes zadek vyplácet.

 

Po takovém výprasku následovala od bráchy samozřejmě vždycky odveta. To jsme věděl a očekával jsem ji. A tak trochu jsme se na ni i těšil. Čím jsem byl starší, tím víc jsme si uvědomoval, že dávat bráchovi na zadek mě baví i kvůli té odvetě.

 

Odveta probíhala při různých situacích. Buď, když jsme byli sbráchou sami, tak jsem se po chvíli provokativně předklonil já a vystarčil jsem při tom zadek. Brácha toho po chvíli využil. Já se na oko bránil, ale nechal jsem se přeprat a dát si od bráchy výprask na zadek. Trochu to bolelo, ale víc to bylo příjemné. A věděl jsem, že Vojta je dobrák a stačí víc zasimulovat a nebo říct, že už mám dost, a nechá mě.

 

Jindy jsme po tom, co jsme dalio Vojtovi výprask na zadek, kralovali s Lukášem v mém pokojíčku a Vojta, když jsme ho pustili, poraženecky po výprasku odešel. Někdy se ale vrátil s Frantou a pak došlo k bitce. Ta končila někdy naším útěkem, někdy utekl jenom Lukáš a já se schválně nechal chytit. Věědl jsem, že Vojta bude chtít odvetu a že dostanu od něj a někdy i od Franty na zadek. Takže jsem se bránil jenom na oko a potom jsme držel , protože mi ten výprask byl příjemný.

 

Někdy to dopadlo tak, že odveta přišla, když jsme byli v pokoji u Lukáše a Franty. Po bitce potom kluci vyhodili mě a dostal na zadek Lukáš. Já potom většinou dostal od samotného Vojty, když se vrátil domů a nebo občas přišel i s Frantou a dosatl jsem na zadek od obou.

 

Zjistil jsem, že se dokážu Vojtovi většinou ubránit, ale pokud jsme věděl, že mi chce dát na azdek, tak jsme se nechal přeprat. To i Frantovi. Když mi chtěli dělat něco jiného, tak jsem se bránil víc a většinou jsme se ubránil. Najčastěj jsem ale dostával od kluků na zadek, asi proto, že při tom byli ve snahách mě přeprat nejúspěšnější.

 

Frantu jsme provokovali obdobně jako Vojtu, pokud jsem já přišel za Lukášem a kluci byli v pokoji sami. Lukáš sám provokovat nezačínal, ale přidal se ke mě okamžitě a Franta dopadl jako Vojta u nás. Buď od nás dostal na zadek nebo jsme ho vyhodili z pokoje.

 

Rodiče ale naše šarvátrky s bráchou štvaly, hlavně tátu. Tak jsme kvůli nim dostali oba pár pořádných výprasků. Po nich jsme se celkem otřepali. Pak se ale vyvibnula situace tak, že jsme se rozhodli se s bráchou usmířit. Napomohl k tomu jeden náš další kamarád Jakub. To bylo po tom, co jsem přešel ze základní školy na osmileté gymnázium a nastoupil do Primy. Pár dní na to se usmířil i Lukáš s Frantou.

 

Mě ale bavilo provokovat starší kluky a naštěstí jich zůstalo pár, kteří byli bratry mých dalších spolužáků a kteří se vzájemně neměli moc rádi. Takže jsem si občas zařídil výprask od jejich bráchů. Tam ale byly vztahy doce ostré, takže někdy došlo i na opravdovou rvačku a pokud došlo na výprask na zadek, nebyla nikdy záruka, jak bude velký. Taky to občas skončilo jelitama a o ty jsem zrovna nestál.

 

Vojtovy naše šarvátky nechyběly, ale jak jsme zjistil později, ty výprasky ode mě a Lukáše jo. A tak po čase, když jsem ho viděl jak něco kutí v předklo s vystrčeným zadkem, tak mě to nedalo a jako za starých časů jsem ho plácnul rukou přes zadek. Byla to tedy o hodně menší rána než za starých časů. Řekl jsme k tomu „Kde je vystrčíno, tam je dovolíno“. Brácha na to nereagoval, tak jsem mu jich ještě pár na zadek dal. Brácha se po chvíli otočil, ušklíbl se a provokativně řekl, ať klidně pokračuju, že za chvíli uvidím. To byla jasná výzva. Pokračoval jsem a vzal jsem si na to pravítko. Vojta poctivě držel a čekal, až mě to přestane bavit. Mě to bavilo dlouho a postupně jsem trochu přidávala čekal jsem, jak dlouho to vydrží. Nechal si dát asi padesát ran a pak se narovnal. Já s ena oko bránil, ale dohodli jsme se, že bude dobré, když si budeme kvit a nakonec jsme se sám předklonil a nechal si od Vojty výprask vrátit. Však jsem se na něj už těšil, protože mi byl příjemný.

 

Po výprasku jsme si potom každý dělali svoje věci a pokukovali jsme po sobě. mě začalo připadat, že Vojtovi byl ten výprask pde mě možná taky příjemný, jinak by tak dlouho nedržel. Tak jsem navrhl hru na pravdu, na kterou Vojta přistoupil a zeptal jsem se ho na to. Přikývl a měl na mě stejnou otázku. I já mu řekl pravdu. A tak jsme se dohodli, že si to občas zopkujeme, protože se nám to oběma líbilo.

 

Když jsem po čase udělai podobnou akcičku a vzájeme si s bráchou dali na zadek, zjistili jsem, že musíme dávat bacha, aby nás při tom nepřistihli rodiče. Mysleli by, že se už zase pereme. Takže jsme to plánovali na dobu, kdy nebudou rodiče doma. Jenže na mě někdy přijde chuť a pak se těžko čeká. Tak jsme vytáhl bráchu do klubovny, kde v té době nikdo nebyl. Máme takovou klubovničku v sousedním domě, kde se schází naše parta kamarádů. Jednou při tom přišel Franta. Tak jsem mu provokativně řekl, jestli nechce jako za starých časů dostat na zadek. To byla výzva, aby mě Vojta s Frantou přehli přes tůl a dostal jsem na zadek já. Samozřejmě málo, na oko z legrace. Tak jsme trochu provokoval a machroval, abych dostal víc. Vojta pak řekl, že viděl na Internetu hru Kdo uhodil a tak jsme si ji zkusili zahrát. Já byl první dobrovolník. Ale ve třech to nebylo nic moc protože uhodnutí kdo uhodil bylo na 50%, což je moc. Za chvíli ale přišel Lukáš a přidal se k nám.

 

Ke hře Kdo uhodil se přidalo i pár dalších kluků. Docela mě překvapilo, že i Jakub, který nás s Vojtou usmiřoval. Neřekl bych do něj, že je takový tvrďák a že ho bude bavit takováhle hra, protože je jinak hodně mírumilovný. Stejně mě překvapil i jehio starší brácha Pavel, kterému říkáme Paul, protože je taky hodně mírumilovný. Pak se k nám přidal i další Pavel, s kterým jsme před tím chodil na základku do stejné třídy a jeho spolužák Michal, kterému říkáme Majkl. Pavel mě ani nepřekvapil, že se mu tahle hra líbí, ale Majkl taky docela jo. Netrvalo to dlouho a tuhle hru nás hrálo přes dvacet, takže nás naopak začínalo být až moc. V tomhle monožství je už dost těžké uhodnout útočníka.

 

Brzo jsem přišel s trochu tvrdší hrou, kterou jsem našel na tomto serveru. A to s hrou Miriši. I tady se stala oblíbená, a díky ní se poznalo, komu se výprasky líbí trochu víc. Kdo uhodil jsme hráli všichni, ale třeba Miriši už moc nechce hrát Pavlův bratranec Kuba. Ukáazlo se, že Pavlovi se líbí výprasky docela dost, i když spíš takové středí, ne moc velké. Líbí se i Frantovi s Lukášem. I když Lukášovi spíš menší. Z dalších kamarádů se líbí Honzovi a jeho bratranci Tomášovi. Dále pak Davidovi, Borisovi, Petrovi, Slávkovi, Markovi, Matějovi, Filipovi a poslední dobou i Adamovi a trochu jeho bráchovi Mikulášovi. A nesmím zapomenout ani na Tomášova staršího bráchu Mirka. Takže jsme začali příbírat i další Superhy z tohoto serveru, které se už otevřeně hlásí k tomu, že jde o výprask.

 

Padly i návrhy uspořádat soutěž, kdo vydrží větší výprask. Máme v okolí pár dospělých, kteří byli ochotni do toho, jako nestranní rozhodčí a i vykonavatelé výprasků, jít. Jeden z nich neoficielně dává výprasky zlobivým dětem za peníze, které mu platí rodiče, které děti zlobí a přivedou je k němu. Když jsme se s ním seznámili, protože bydlí v našem domě, souhlasil s ním, že pro nás to udělá zadarmo a těm nejlepším z nás dá velký výprask, abychom zjistili, kdo je nejlepší a vydrží nejvíc. bylo to vlastně vyvrcholení a škli k němu jenom ti nejlepší z nás, tzv. 1. liga. Vítězství si odnesli tři kluci, mezi kterými se nakonec nerozhodlo, kdo je nejlepší. Byli to Jakub, Majkl a Paul. Ti vydrželi opravdu pořádně velký výprask, aniž by u něj hlesli nebo uronili slzičku a ten člověk nedoporučil dál pokračovat, že už by to na ně bylo moc.

 

Brácha, Franta a já jsme skončili za nimi. Podobný výsledek měli i Honza. Nebyl tam Tomáš ani Petr, protože ti v té době nemohli. Hodně vydrželi i Víťa, Slávek, Marek a Matěj. O týden později se odhodlali si nechat dát pořádný výprask od tohodle člověka i Pavel s Davidem. Prý vydrželi trochu míň než my, ale mě to připadalo zhruba stejně.

 

Mě ten výprask hodně vzrušoval. Věděl jsem, že dostanu hodně a že je to něco jiného, než výprask od táty. Ze začátku byl příjemný, pak to bolelo, pak to bolelo hodně. Byl to můj největší výprask, jaký jsem dostal. Ale přesto bych si ho za čas chtěl ještě aspoň jednou zopakovat.

 

Vedle vzájemných výprasků od nás kluků jsme začali zkoušet výprasky od dospělých. Ne teda všichni, ale Jakub, Majkl, Paul, Franta, občas i Lukáš, Vojta i já, Petr, Víťa, Slávek, Matěj, Marek, Honza a nově i Adam a občas Mikuláš. O tom ale až příště.


Sdílet na Facebooku

Diskuse k článku

Přidej svůj názor

Bez nadpisu

14.04.19 19.19

Michael

RE:chtěl bych na zadek

05.02.19 06.40

Vacsym

chtěl bych na zadek

16.01.19 20.15

Milan

Chtěl bych dostat výprask

25.08.18 07.26

Dušan

Bez nadpisu

15.05.18 22.41

Lukas

Číst komentáře



Zpět


Provozuje Miroslav Pařízek aspol
Všechna práva vyhrazena ©2012
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.