Další útok na můj zadek

Druhý den Dominik provokoval v tom smyslu, že jsem toho fakt udělal Láďovi hodně, za to včerejší nakopání zadku. Řekl jsem mu, že je pako. Shodil mi věci z lavice stejně jako včera Láďa. Když jsem je v předklonu sbíral, začal mě kopat do zadku. Byly to malé kopance, které nebolely a mě byly naopak příjemné, tak jsem se sbíráním nespěchal. Dominika to ale bavilo podstatně víc, než včera Láďu, protože mi těch kopanců do zadku dal asi pětadvacet.

Dominik si potom něco v předklonu hledal v tašce. Já dosbíral věci a dal je zpátky na lavici. Zaujal mě vystrčený Dominikův zadek a tak jsem mu začal kopance vracet. Dominik si jich ale nenechal dát celých pětadvacet, ale dostal jich poměrně dost, asi dvacet. Pak se ke mě obrátil, vzal do ruky pravítko a výhružně mi řekl, abych vystrčil zadek, jinak že dostanu facku. Radši jsem teda vystrčil zadek, protože výprask na zadek pro mě bude určitě příjemnější než facka.

Dominik začal s výpraskem a sázel mi pravítkem na můj vystrčený zadek jednu ránu za druhou. Byly spíš menší. Sice to mírně bolelo, ale víc mi to bylo příjemné, než by mi to vadilo a tak jsem držel a nechal si jich dát na zadek pětadvacet.

Po výprasku se Dominik zeptal: „Tak co, máš dost?“

Ušklíbl jsem se: „Tos mi toho udělal.“

„Tak si to příští přestávku ještě zopakuješ“, řekl mi Dominik a šli jsme do lavic, protože právě zazvonilo na hodinu.

O přestávce za mnou Dominik opravdu znova přišel, tentokrát si na měl vzal vojenský opasek. Poručil mě, abych se předklonil. Dělal jsem drahoty, i když jenom na oko. Pak jsem ale zadek vystrčil a dostal jsem další výprask. Zase byl spíš příjmený, než by bolel. Ran bylo teď více, což mi ale nevadilo.