Vystrčený zadek je při výprasku nejlepší polohu. Lze toho docílit několikerým způsobem. Ideální je, pokud jde dítě na výprask dobrovolně a samo zadek vystrčí. Pak bychom měli respektovat polohu, jakou si samo vybere, tedy zda si klekne na židli ke stolu nebo třeba na kanape či zda se připraví na to, abyste jej přehnuli přes koleno a nebo se vám může, pokud sedíte, samo přehnout přes obě vaše kolena.
Dobrovolný přístup dítěte k výprasku by měl dítě určitě zvýhodňovat, protože tím dává najevo, že si výprask zaslouží a že si je vědomo svého přestupku. Má to pro něj výhodu, že se může na výprask připravit, vybrat si nejpohodlnější polohu. Navíc si tím ušetří dopady ran, které se netrefí na zadek, pokud se dítě brání a zasáhnou omylem citlivější místa jako stehna, boky či záda.
Druhou polohou může být, když dítě leží na břiše. To bývá spíše samovolná poloha, když se rozhodněte dítěti dát výprask a ono je právě v této poloze. pak záleží na dítěti, zda v ní setrvá, či zda jej vyzvete, aby přešlo do pokleku a vystrčilo zadek a ono poslechne. Určitě ale i poloha v leže na břiše není polohou špatnou.
Pokud by se ležící dítě bránilo a snažilo se přetočit na záda, pak je řešením mu zvednout nohy za hlavu a máte k dispozici jeho vystrčený zadek. Rovněž je možno dítě přetočit přes bok a nechat si jej při výprasku v leže a nebo si jej prostě sebrat z postele na koleno.
Byla zmínka o věcech v zadních kapsách. Je-li jich v kapsách více, mělo by dítě mít vždy zadek při výprasku vystrčený, aby se zmenšila vzduchová mezera, kterou věci v zadních kapsách vytvoří mezi kalhotami a zadkem dítěte. Takže např. můžeme dát dítěti i na vybranou mezi tím, že si věci v kapsách nechá, ale vystrčí zadek a nebo že si bude muset věci ze zadních kapes vyndat.
Na příště nám už z teorie výprasku zbývají pouze mimořádné situace, které mohou nastat, jako např., když se dítě brání či vzteká a další možné okolnosti, které nás mohou překvapit.
