Na úvodní stránku

Dnes je neděle
25.08.2019






Za co dostávám výprasky já

David

28.12.2012

Výchova

Přečteno: 9947

Komentářů: 10


Na tenhle server jsem se dostal náhodou, protože jsem na něj našel ikonku na osobní stránce mého kamaráda Pavla, který je od pondělí mým novým spolužákem v primě na osmiletém gymnáziu.


Asi nejsem typický návštěvník tohoto serveru. Narazil jsem na něj náhodou, když jsem v pondělí vyrazil se svými spolužáky z osmiletého gymnázia, kam od letošního školního roku chodím do Primy. Šli jsme za bratrancem Pavla, který není přímo z Českých Budějovic a do školy sem dojíždí 20 km. Jeho bratranec Kuba, který je o rok mladší než my, ale bydlí přímo v Budějovicích. Tady se mi Pavel pochlubil svojí osobní stránkou, na které jsem si v doporučených stránkách všiml ikonky na server Na zadek. To mě zaujalo, protože já dostávám na zadek doma fakt hodně často.

Server jsem si důkladně prohlédl, protože Pavel, který tu je registrovaný, mi ho ukázal i zevnitř. Zjistil jsem, že nejsem typickým návštěvníkem. Dostávat výprasky na zadek se mi vůbec nelíbí a to ani malé. I když na ty malé, které dostávám od fotříka fakt hodně často, jsme si už tak zvykl, že mi už skoro vůbec nevadí.

Protože tu jsou i články o výchově, tak jsem se rozhodl, že sem napíšu taky. Řekl bych, že výchova, kterou na mě můj fotřík praktikuje, je tak minimálně půl století stará. Nejsme sice žádný svatoušek, ale myslím, že od většiny rodičů bych dostal na zadek tak maximálně jednou do roka a možná ještě i míň často.

Uvedu aspoň pár příkladů, za co jsme v poslední době od fotříka řemenem na zadek dostal. Tak třeba to začalo už v sobotu, kdy jsme sice ještě nedostal. V rádiu ale říkali, že mají rodiče zvykat děti na pravidelný školní režim a že mají chodit brzo spát a tak mě fotřík hnal do postele už v devět hodin. Půl hodiny jsem vzdoroval, ale pak to už vypadalo na výprask, tak jsem radši do postele v půl desáté zalezl.

V neděli jsem ráno byl vzhůru hodně brzo, protože takhle brzo nejsem zvyklý v sobotu chodit spát. Teď o prázdninách nepamatuju, kdy bych byl v posteli před jedenáctou hodinou večer. Využil jsme toho, že rodiče ještě spali a zapařil jsme si pár her na počítači. Problém byl v tom, že fotřík chtěl, abych v neděli, hned jak vstanu, si nejdřív nachystal všechno do školy, potom si uklidil pokoj (ten jsem o prázdninách fakt moc neuklízel), potom si to od něj nechal všechno zkontrolovat a dovolil se ho, jestli se můžu bavit a nebo jestli po mě bude chtít ještě něco dalšího. Do hry jsme se ale zabral na plno a fotřík mezi tím vstal a přistihl mě při tom. Bylo mi jasné, že po tom včerejším vzdorování s tím jít spát v devět, kdy mi už k výprasku fakt moc nechybělo, ho dneska dostanu. A nepletl jsme se.

Výprask to byl sice malý, ale přesto jsem si radši věci do školy nachystal. Ono na první den není ani chystat co. Pouze tašku, kterou jsme si nakonec stejně nebral, protože první dne je zbytečná. Pak jsem si nachystal světlé kalhoty a košili. V těch jsme stejně nakonec do školy nešel, ale rodiče žijí v představě, že první den musím jít do školy oháknutý, zvlášť když jdu poprvé do nové školy, tedy do primy osmiletého gymnázia.

Pak jsme uklidil pokoj, což mi trvalo o dost déle, protože jsme tu po prázdninách měl fakt celkem bordel. Pak mi to šel fotřík zkontrolovat a byl spokojený. Moc mě ale nechválil, spíš měl takové ty moudré řeči, jestli jsme to nemohl udělat rovnou a ušetřit si ten výprask. Aby měl radost, tak jsem mu na to kýval a řekl jsem, že jo, že má pravdu. Myslel jsem si ale své.

Pak jsem ještě musel vynést pár košů a vysát v obýváku. Pak jsem mohl teprve zpátky k počítači na svoji přerušenou pařbu.

Rovnou vám napíšu, že hned v pondělí jsem dostal výprask na zadek znova. Do školy jsem si samozřejmě nebral tu nachystanou tašku, protože to bych byl všem pro smích a ani ty světlé kalhoty a košili, ale šel jsem v džínách a tričku. To ale nebyl ten hlavní důvod výprasku, i když to by fotříkovi na výprask úplně stačilo. Já ale měl těch hříchů víc.

Ještě k tomu oblečení. Tak ve třídě jsem nijak výstředně oblečený nebyl. Samozřejmě můj kamarád Boris, který se mnou seděl a zase sedí v lavici, měl daleko vyšisovanější džíny. Džíny, přibližně stejně zachovalé jako já, měla ve třídě nejméně polovina kluků, ostatní měli kapsáče a jen dva kluci měli světlé kalhoty a o nich si většina z nás myslí, že to jsou šprti.

První hodinu jsme si povídali a seznamovali se. Třídní máme fakt dobrou. A když už já chválím učitele, tak to je něco. Často to fakt nedělám. Našel jsem si tu pár kamarádů a s nima jsme pak šli k bratrancovi Pavla, který je jedním z nich. Jeho bratranec Kuba bydlí kousek od naší školy a je o rok mladší. U něj mi taky Pavel ukázal svoje stránky a koukli jsme na váš server Na zadek. No moc času na to nebylo, protože jsme nechtěli, aby všichni viděli, že sem koukáme.

S tím, že jsme šel s klukama, místo abych šel ze školy rovnou domů a „učil se“, jsme měl samozřejmě zase s fotříkem problémy. Sice mi nebyl schopný vysvětlit, co bych se měl po prvním dni učit, když jsme byli ve škole jen hodinu a jenom jsme si povídali. Měl jsme si prý nachystat tašku, kterou ale mám nachystanou od předchozího dne, protože první den jsme si ji do školy nebral. To neměli tašku ani ti dva šprtíci.

Poslal jsem fotříkovi aspoň SMS, že jsem s klukama a domů přijdu trochu později a že do školy nic na přípravu ještě nemáme. Za chvíli mi přišla odpověď, že i když nemám nic na přípravu, že mám jít rovnou domů se převléct a dát si domů tašku a že je mi teda doufám jasné, co mě dnes čeká. Samozřejmě mi bylo jasné, že to bude výprask. Ale protože kluci říkali, že pojedou domů autobusem až v šest hodin, tak jsme se rozhodl, že tu s nima zůstanu až do šesti a že je provedeme po Budějovicích, kde to moc neznají. Když už stejně doma dostanu, tak proč bych domů spěchal. Poslal jsme fotříkovi SMS, že teda přijdu na večeři v šest, že tu mám nové kamarády, kteří nejsou přímo z Budějovic a že je tu trochu provedeme. Pak jsme vypnul mobil, protože by mi fotřík napsal, že mám jít hned domů. Tu šestou hodinu by určitě nerozdýchal.

S kluka jsme si celkem užil a bylo to fajn odpoledne. Pokud se divíte, proč jsem byl tak odvážný, tak proto, že mi Kuba nabídl dvoje tepláky, které jsme si před návratem domů podvlékl po džíny. Chvíli jsme se totiž bavili o tom, jak často doma dostávám a tak jsme se zmínil o tom, že když vím dopředu, že mě čeká výprask, že si někdy beru po džíny tepláky. Zvláště v zimě, kdy je někdy nosím i preventivně. S dvěma teplákama pod džínama jsme se výprasku fakt nebál.

Doma to bylo podle očekávání. Šlo jenom o to, jak velký výprask dostanu. Fotřík na mě vyjel, co si to dovoluju, že jsem si vypnul mobil, aby mi nemohl poslat další SMS. To jsme popřel. Když jsem vypnul mobil, tak jsem si totiž vyměnil baterku a dal jsem tam vybitou. Takže te%d jsem dělal překvapeného a jakoby jsme zjistil, že je mobil vypnutý a že se mi teda musela vybít baterka, což se potvrdilo :)) Fotřík samozřejmě nevěřil, ale sám se o tom přesvědčil. Mobil mu zapnout nešel, baterka v něm bila a po zapnutí do nabíječky se naplno nabíjelo. To že mám dobrou baterku v kapse svých džínových kapsáčů fotřík samozřejmě netušil :)) Schovaná byla dost dobře, protože kdyby ji u mě našel, tak by to asi fakt dost bolelo.

Díky těm dvěma teplákům mě to naštěstí nebolelo skoro vůbec, i když samozřejmě jsem řemen na zadku cítil. Výprask to byl i tak dost velký, protože jsme šel první den do školy v džínách a tričku, nevzal jsme si školní tašku a nepřišel jsme rovnou domů, ale dokonce až na večeři. Polehčující okolnost byla jenom, že jsme poslal SMS a tak fotřík věděl, kde jsme a kdy přijdu, takže se o mě nebál.

U fotříka je jediná výhoda, že má na všechno dost jansý systém, i když z nějakého předminulého století. Výhoda je v tom, že dokážu dost přesně odhadnout kdy dostanu výprask a jak velký. U nás je to totiž odstupňované. První výprask je vždycky malý, i když pokud nemám pod kalhotami tepláky, tak to stejně bolí, ale dá se to celkem vydržet. Po takovém výprasku fotřík očekává, že budu hodný aspoň tři dny. Pokud dostanu další výprask později, je zase malý. Samozřejmě pokud bych nevyvedl něco hodně velkého, což se ale u mě stává fakt málo kdy a většinu výprasků dostávám právě kvůli takovýmhle pakárnám.

Kdybych to nevydržel tři dny, tak následuje větší výprask, který bolí celkem dost, ale vydržet se dá ještě taky. Například, když mám rozehranou nějakou dobrou hru, kde se mi daří a přijde na mě fotřík a dostanu výprask, tak pak bych ji měl hned vypnout bez uložení. Když je ale fakt dobrá, tak si ji ukládám, abych si ji pak dohrál, až budu smět. Většinou si toho fotřík nevšimne, protože to mám už nacvičené, ale někdy jo. A pak následuje takovýhle výprask. Fakt dobře rozehraná pařba mi stojí za to to riskovat. U průměrných her to neriskuju, protože tenhle vejřez fakt vůbec příjemný není a za nějakou prkotinu mi nestojí ho riskovat.

Po každém výprasku běží další tři dny limitu, ale ty limity se sčítají. Takže třeba příklad, když jsme dostal v neděli malý výprask a potom v pondělí ten větší, tak teď, kdybych to vydržel dva dny (tedy 3 dny od toho malého), tak by další výprask byl zase jako ten poslední (nebyl by větší). Kdybych to vydržel bez výprasku celkem 5 dní, tak by už vypršely timeouty obou výprasků a další výprask by byl zase malý.

Ten v pořádný třetí výprask už je fakt pořádný a mám co dělat, abych se při něm nerozbrečel. Ale bez slz se dá vydržet i bez tepláků pod kalhotama. Těch jsem naštěstí tak moc nedostal, celkem asi tak čtyři nebo pět a po něm už jsme fakt hodný, takže výprask který by byl v pořadí čtvrtý jsem zatím nezažil. Ale mám takové tušení, že tenhle týden na něj asi dojde. No samozřejmě proto, že budu mít pod džínama dvoje tepláky. Ale vyrazit si po škole s klukama mi za to bude stát, i když to i tak asi bolet bude. Ale vzít si pod džíny tepláky navíc si fakt netroufám, to by byl moc velkej risk, protože to by si fotřík už určitě všiml. To bych si netroufl ani v zimě, natož teď, kdy je dost teplo. Takže to riskovat nebudu, protože je lepší si tlumit výprasky aspoň trochu, než to pak nemoct dělat vůbec a dostávat je všechny na tvrdo.

Abych rodiče jenom nepomlouval, tak zase tak hrozní nejsou a starají se o mě dobře. Týrané dítě rozhodně nejsem, i když dostávám často výprasky. Jelita jsem na zadku zatím neměl nikdy. Myslím, že to asi se mnou myslí dobře, akorát to dělají dost hloupě a moc to přehánějí. Protože tu nemáte moc článků, tak vám ještě někdy napíšu o svém „povedeném“ starším bráškovi a potom o svém nejlepším kamarádovi Borisovi, který taky občas doma na zadek dostává.

A pokud jste to dočetli až sem, tak vám tu dám malou odměnu. Jak jsem řekl, rodiče se o mě starají dobře, mám i celkem slušné kapesné a občas dostávám i dost dobré dárky. Takže mám doma i videokameru. Občas si s ní hraju a jednou jsem ji zapomněl zapnutou a běžela celou hodinu, než došla kazeta. Při tom ležela na posteli celkem náhodně natočená. Během té hodiny jsem dostal od fotříka rovna výprask a tak to mám nahrané a docela v dobrém detailu. Takže koho to zajímá to najdete tady. Možná se to bude některým návštěvníkům tohodle serveru líbit, ale doufám, že mě aspoň politují. Při tomhle výprasku jsem pod džínami tepláky neměl a celkem to bolelo. Ale snášel jsme to statečně. Byl to ten nejmenší výprask, jaký od fotříka dostávám.

Jinak King mi slíbil, že mi tu založí email david(Z)nazadek.net, takže mi tam můžete napsat, co si myslíte o té mojí výchově. Od dospělých by mě zajímalo, jestli byste na mě byli jako rodiče taky tak přísní, případně jak vychováváte svoje děti v přibližně mém věku (mě je 11 let) a od dětí, jak to mají doma s výprasky oni, jestli dostávají taky kvůli takovým pakarnám.


Sdílet na Facebooku

Diskuse k článku

Přidej svůj názor

Bez nadpisu

08.08.15 22.57

NA VYPRASK SEM .

08.08.15 13.21

LEWIS

KDE JE VIDEO

03.01.15 15.49

Ludvik

Video

25.10.14 19.25

Karel

Bez nadpisu

04.09.14 10.08

10leta

videa

22.08.14 18.50

macopko

RE:Bez nadpisu

17.08.14 19.22

David

RE:Bez nadpisu

11.04.13 15.26

kgj,cgj

Bez nadpisu

01.01.13 19.27

Bez nadpisu

28.12.12 10.02

Číst komentáře



Zpět


Provozuje Miroslav Pařízek aspol
Všechna práva vyhrazena ©2012
Kopírování částí webu či přebírání částí textu není povoleno bez souhlasu majitele webu.